AIR CENTRUM

Na výlet za prodloužením léta se vydáváme s osvědčenou „cestovkou“ Zuzka a Petr Bílkovi. Loňské Tenerife bylo skvělé a tak jsme na nabídku, letět letos do Turecka, nezaváhali ani chvilku. Nutno podotknout, že Zuzka tentokrát zajišťuje letadlo jen pro nás. Netuším, jak to udělala. Jestli zemětřesení v Turecku byla jen mistrně vyvolaná fáma nebo podplatila šéfa aerolinek, ale každý můžeme sedět u okénka.

V Dalamánu na nás čeká autobus a jak jinak, jen pro naši 17ti člennou skupinu. Navzájem se moc neznáme, ale lidičky kolem létání mají podobnou mentalitu. A tak za chvíli začíná skupina fungovat jako jedno dokonale vyladěné křídlo. Někdo něco vymyslí a ostatní se přidávají – paráda.

Hotel Perdikia je útulný hotýlek kousek od pláže i centra všeho dění. Personál je příjemný a milý. Nevím jestli to je tím, že jsme tu na konci sezóny, ale všichni jsou přátelští a vstřícní.

Ölüdeniz je městečko ležící u moře na úpatí hor. Jeho pláž prý patří k 10 nejhezčím na světě. Na nedaleký start Babadag vyváží místní dopravci za 30,- tl (15,- za vývoz a 15,- za vstup do národního parku) . V době konání leteckého festivalu je celková cena 10,- tl ( to je 100,- Kč).

Start ze zámkové dlažby působí, jako když člověk startuje z parkoviště. Běžný slet (1.800 m převýšení) trvá přes půl hoďky a rozhodně je na co se dívat. Bílá pláž, kterou objímá nádherně modré moře. Na něm se jako dětské hračky houpají loďky. Někdo kreslí bílou křídou čáru za projíždějícím člunem. Člun veze ječící lidičky na banánu nebo kruzích. Ale to nahoru není slyšet. Je tam klid a jakmile nadletíte nad moře máte dost času si prohlížet Ölüdeniz. To se vzhlíží ve stovkách zdrcátek bazénů, jako nějaká parádnice. Krása. Dole na pláži i vydlážěných cestičkách je čilý ruch. To mě trochu znervozňuje. Přistání zase takový luxus není. Vykrátit se nad hotýlky, mezi stromy a přistát na chodník mezi lidi nebo na jednom z malých, travnatých plácků. Kluci to dávají s přehledem. Já osobně volím velký plac přímo na kraji pláže, tam je to na pohodu.

Po letu se dá sednout do některé z hospůdek hned vedle pláže a pozorovat čilý ruch. Jít se koupat nebo jen tak courat a užívat si tepla. I pro nepiloty je tu stále na co koukat. Z tandemu vyskakující batmani, kteří padají tak nízko, že máte strach, že vám přistanou na ručníku. Ale kousek nad vámi otevřou pestrý kapesník a velkou rychlostí přistávají na pláž nebo na chodník. Můžete sledovat akrobacii na padáku nebo jen tak se snášející křídla. Nebe vypadá, jako když dítě foukne do barevného chmýří pampelišky a to se teď snáší všude kolem.

Je příjemné slyšet, jak se z amplionů rozléhá komentátorovo: „ … Tomas Lednik – ček republik...“ A všichni se zatajeným dechem sledují, co si tenhle pilot s klukovským úsměvem pro nás zase vymyslí. Kam tentokrát posune laťku, která je už tak dost vysoko.

Pokud vás omrzí jen tak ležet na pláži, dá se jet městskou dopravou do nedaleké Fethiye a prošmejdit obchůdky. A to nám s Míšou jde skvěle... ;o) Nebo si objednat výlet za dobrodružstvím.

Naše parta odjíždí autobusem do Dalyanu. Nasedáme na loďku a jedeme po řece. Loďka nás odváží do míst termálních pramenů. Čachtáme se v bazénu plném bahna. Hroši by se od nás mohli učit. Koupeme se v jezeře i horkém sirném bazénu. Už zase z loďky koukáme na do skal vytesané hrobky. A nakonec jedeme navštívit pláž, kde žijí a rozmnožují se karety obrovské.

Na konci října jsou tu teploty nad 25°C víc než příjemné. Ale večer, když se slunce schová za obroz, se citelně ochlazuje. Mikina se softshelovou bundou se hodí. Místní bary jsou na to připraveny. Mezi stoly jsou sudy, ve kterých hoří ohěň a mlsně se oblizuje na dobrotky, které vám tu namíchají.

Jeden večer je v hotelu připravený program pro hosty. Přichází i břišní tanečnice. Je šikovná, ale naši chlapi ji svou taneční kreací během 20 minut střčí do kapsy.

Týden v Ölüdeniz utíká jako voda. Zvlášť ve společnosti příjemné party lidí a to ta naše rozhodně je...

A pro úplný přehled všechny přelety z Babadagu během našeho výletu